Píseň z alba Králíci, ptáci a hvězdy (1996) je výsledkem spolupráce Karla Plíhala a Jaromíra Nohavici. Struktura textu je koncipována tak, že je to v podstatě proud slov, kde se dá jen obtížně nadechnout a sloky jsou spojovány do dvojic. Ve studiu to nahrál Plíhal s Nohavicou a ve zpěvu se střídají. Nevím, jestli to někdy hráli spolu na živo, to jsem bohužel asi promeškal. Z dostupných záznamů je vidno, že si občas pomohl nějakým jiným parťákem nebo to táhne sám. Píseň byla stálice koncertů 90. let a na těch, na kterých jsem osobně byl, to vždy pojal jako cvičení výdrže s dechem. Součástí uvedení produkce byl většinou vtípek ve smyslu, že měl přijet i Nohavica, ale přišlo mu hloupé ho sem tahat jen na jednu píseň…
Pro svoje potřeby jsem si vybral jeden z novějších záznamů na z koncertu na pomoc Ukrajině, kde je Podzimní k vidění v čase 21:59. Na kytaru hraje Petr Fiala, Plíhal doprovází na mandolu a se zpěvem pomáhá Matěj Plíhal. Zápis toho, jak to asi hraje, je níže. Melodická linka je jasná a doprovází ji basová linka, kterou Fiala hraje decentně, sotva slyšitelně. Jen tak tam ty struny lehce šolichá. To je technika, kterou bohužel neovládám…
Oproti původní verzi se hraje s kapodastrem na 1. poli. Původně je píseň v H dur (capo IV), toto je o půl tón níže v A# dur. Pokud odhlédneme od správných tónin, tak se akordové hmaty mění z G, C, D na A, D, E.
Pokračování příště…