Negalantní kuplet o posledním zvonění je báseň Jiřího Žáčka, která knižně vyšla ve sbírce Text-appeal v roce v roce 1986. Karel Plíhal ji následně zhudebnil a vydal na nahrávce Takhle nějak to bylo… z roku 1992. Na první pohled bych ani nepoznal, že není Plíhalův text. Obsah sdělení ocení hlavně dospělejší posluchači a posluchačky 😉
Hudební doprovod je velmi hravý a veselý, při nahrávání doprovázel Plíhala na housle Petr Kopřiva. Hraje se s kapodastrem na 4. poli.
Předehra je hraje níže uvedeným způsobem. Jsou v podstatě jen tři akordy C, Dmi/F a G, nějaká ta rychlejší prstová sekvence a jeden příklep. V části, kde je akord G a sekvence tónů g, a, h by se taky možná hodil příklep a postup na struně g stylem 0-2-4, ale já to hraju jako 3 samostatně hrané tóny. Sloka jsou stejné akordy, nehrají se tam ty ozdoby a v akordu G se čas do dalšího C vyplní nějakým tím brkáním v „géčku“.
K refrénu není potřeba tabulatura. Je tam postupně „vybrknutí“ akordů Ami, H7, E atd. Končí to přechodem do akordu Fmaj7, který se už po vytýčenou dobu máchá pravou rukou a pak je tam ještě na chvilku akord G před přechodem do sloky a akordu C.
C F(Dmi7) G
1. Roky nám letí, Pánbůh s námi,
C F(Dmi7) G
jako když práskne do koní,
C F(Dmi7) G
co člověk zmešká, milé dámy,
C G C
sotva kdy ještě dohoní.
2. Přibývá vrásek, vadne kůže,
už je čas šetřit na věnce,
vzdejte to, už vám nepomůže
kvartální změna milence.
Ami H7 E
R: Co bylo k smíchu, dnes už tíží,
Gmi A7 Dmi
radosti mění pořadí,
Fmi G Ami
jakoby člověk cloumal mříží,
Fmaj7
a nikomu to nevadí.
3. Přibývá vrásek, všechny mladší
klidně si lížou nanuky,
člověk má dělat, na co stačí,
začněte myslet na vnuky.
R:
4. Není to vůbec ničí vina,
každý má důvod pro stesky,
na plátně soukromého kina
hrajeme vlastní grotesky.
Soubory ke stažení: zip archiv – gp a pdf