Skladbu Děvče mi usnulo nahrál Karel Plíhal v roce 1992 na albu Takhle nějak to bylo… a také o 12 let později na albu Nebe počká. Ačkoliv Nebe počká obsahuje převážně zhudebnělé básně Josefa Kainara, autorem hudby i textu předmětné písně je Karel Plíhal. V textu se však na Kainara odkazuje, lze ji tedy považovat za poklonu básníkovi, kterou Plíhal později přetavil v celé album Kainarovek.
Je s podivem, že tato krásná píseň nemá v dostupných zdrojích kompletně zpracovanou tabulaturu. K nalezení je jen fragment s předehrou. Píseň není technicky složitá, ale zaslouží si kompletní tabulaturu, kterou naleznete níže. Když to teď po letech pro kontrolu procházím, tak slyším v přechodu mezi E a Ami ještě malou ozdobičku, na struně h, tu tam tedy napsanou nemám 🙂
V originále se hraje se s kapodastrem na 1. poli. K tomu si dovolím osobní poznámku… Plíhal většinou zpívá ve vyšších polohách a v 90% písní se tam se svým hlasem pohodlně vejdu. Tady to však mám dost na hraně, takže občas udělám to, že celou kytaru hodím do DGCFAD ladění (podladění o celý celý tón) a nechám capo na 1. poli.

Pozdější verze hudebního doprovodu v podobě úvodní písně na albu Nebe počká je diametrálně odlišná. Bohužel tenhle styl hudby a vůbec celé album není můj šálek kávy. Pro zajímavost však zveřejním fragment tabulatury tak, jak si ji zapsal sám Plíhal někdy v době, kdy skládal hudbu pro album Nebe počká. Ve starší verzi oficiálních stránek dal Plíhal několik takových zápisků k dispozici. Nakolik je to podobné finální skladbě posuďte sami…

Hraní písně Děvče mi usnulo však s sebou nese určitý závazek. Text končí rýmem „…jestli mi dovolíte, budu zpívat dál.“ a hudební produkce pak bez přerušení pokračuje písní Bázlivá, kterou najdete zpracovanou v jiné části tohoto webu.
Cmaj7 Ami7 A7 Dmi 1. Děvče mi usnulo už v polovině sloky, Hmi7/5- E7 Ami Ami/G Fmaj7 hrál jsem jí od Kainara jedno krásný blues, Cmaj7 A7 hodiny zlenivěly a ztišily své kroky, Fmaj7 G#maj7/Bb (G) pod okny zazíval poslední autobus. 2. Schoulená do klubíčka spokojeně funí, nejlepší publikum, co vůbec kdy jsem měl, ač duchem daleko, dnes poprvé jsem u ní, a co bych napoprvé ještě více chtěl? 3. Otoman zanaříkal: to je dneska mládež, jen samá slovíčka a nikde žádnej čin, jenže ji probudit, to by byla svatokrádež, zbejvá mi kytara a nedopitej gin. 4. A tak tu tiše zpívám oprýskaným stěnám o jedný holce, co ji Kainar kdysi znal, ač trochu pod parou, ač vůbec nerozumím ženám, jestli mi dovolíte, budu zpívat dál.
Soubory ke stažení: zip archiv – gp a pdf