Není možno než nemilovat píseň Mikymauz, kterou Nohavica nahrál v roce 1993 na albu, kterému dala tato skladba i název – Mikymauzoleum. Autorem textu je Nohavica, autorem hudby je ovšem Karel Plíhal. Jarek Nohavica se ve zpěvníku Komplet 1 podělil o pozadí vzniku této písně. Asi to nebyla pro oba lehká doba. Nohavica se vracel na pódia po vyhraném zápase s démonem alkoholu, dokonce si pobyl pár měsíců v léčebně. Plíhal také přiznal, že měl problém s alkoholem a od roku 1993 je abstinent. A v této atmosféře vzniklo album, které patří mezi skvosty písničkářské tvorby 90. let. Sám Nohavica pak fúzi svého textu a Plíhalovy hudby v Mikymauzovi popsal takto: „Zpívat se to nedalo, intervalové skoky jsou neskutečné, ale náladu to má…“.
Ze všech možných verzí, které se dají najít na YouTube je samozřejmě bezkonkurenčně nejlepší studiová verze, kde na kytaru hraje Plíhal a je to samozřejmě slyšet, Nohavica by to takhle nevysmahl… 🙂
Vhledem k tomu, jak je Nohavica populární, je počet dostupných kytarových tabulatur s jeho písněmi řádově větší než u Plíhala. K samotnému Mikymauzovi lze na obvyklých místech najít více či méně přesné tabulatury a na YouTube je několik více či méně kvalitních lekcí a coverů. Přesto cítím, že se musím s touto písní vypořádat po svém. Jako základ jsem vzal tabulaturu, kterou mám z již nefunkčního serveru Kytarové nebe a trochu si ji upravil.
Na obrázku níže je zápis hraní sloky. Jsou to dvě části, které se mírně liší zakončením. Předehra je stejná jako ta druhá část, jen bez té první H/P ozdoby. Hlavní obtíž je v podobě té sekvence 1-3-1-0 na druhé struně s příklepy a odtahy. V některých tabulaturách jsem viděl zápis takový, že ten odtah začíná až od tónu d. Osobně si ale myslím, že to Plíhal přiklepne už od toho předchozího céčka. Basový tón G jsem se naučil hrát takovým dost prasáckým způsobem a to tak, že ho držím palcem z druhé strany krku. Asi to není úplně správně, ale umožňuje mi to nechat tón znít po celou dobu taktu až do přechodu do akordu F. V originále Plíhal ten bas nedrží celou dobu, myslím že hraje prostředníčkem G na 6. struně a pak ho uvolní, jakmile začíná hrát postup e-f-e na první struně.
Sluší se podotknout, že ačkoliv se píseň běžně zapisuje v tónině A moll, ve skutečnosti je originál v G moll. Ve studiové verzi se to hraje na kytaru podladěnou o jeden tón dolů. Celé je to pak ještě o level temnější. Pro mě osobně je to ovšem hlasově úplně mimo moje možnosti, takže nejenže tu kytaru neladím dolů (což bych stejně asi nedělal…), ale naopak to ještě hraju s kapodastrem na druhém poli. Vlastně většinu těch tklivých písní od Nohavici, které jsou v A moll nebo E moll musím hrát minimálně s capo II.
Refrén sestává nejprve v dvojitém opakování tlumených nebo netlumených úhozů akordů E, F, Dmi a E, pak nějaké to máchání v Dmi, G7, C, E4 a E načež je to zakončeno snadným rozkladem akordů Ami, Ami/G, F, E a Ami. V tom úplně posledním Ami je pak takový slajd na 5. pražec, kde se zahrají poslední dva tóny.
Do souboru ke stažení dám svoji tabulaturu i tu původní, ze které jsem na začátku vycházel…
Ami G F
1. Ráno mě probouzí tma, sahám si na zápěstí,
E Dmi E
zda mi to ještě tluče, zdali mám ještě štěstí,
Ami G F
nebo je po mně a já mám voskované boty,
E Dmi E Ami
ráno co ráno stejné probuzení do nicoty.
2. Není co, není jak, není proč, není kam,
není s kým, není o čem, každý je v době sám,
vyzáblý Don Quijote sedlá svou Rosinantu
a Bůh je slepý řidič sedící u volantu.
E F Dmi E
R: Zapínám telefon - záznamník cizích citů,
E F Dmi E
špatné zprávy chodí jako policie za úsvitu,
Dmi G7
jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze,
C E4 E
měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze,
Ami Ami/G F E Ami
rána bych zrušil.
3. Dobrý muž v rádiu pouští Chick Coreu,
opravdu veselo je, asi jako v mauzoleu,
ve frontě na mumii mám kruhy pod očima,
růžový rozbřesk fakt už mě nedojímá.
4. Povídáš něco o tom, co bychom dělat měli,
pomalu vychládají naše důlky na posteli,
všechno se halí v šeru, čí to bylo vinou,
že dřevorubec máchl mezi nás širočinou.
R: Postele rozdělené na dva suverénní státy,
ozdoby na tapetách jsou jak pohraniční dráty,
ve spánku nepřijde to, spánek je sladká mdloba,
že byla ve mně láska, je jenom pustá zloba,
dráty bych zrušil.
5. Prokletá hodina, ta minuta, ta krátká chvíle, kdy věci nejsou černé, ale nejsou ani bílé, kdy není tma, ale ještě ani vidno není, bdění je bolest bez slastného umrtvení. 6. Zběsile mi to tepe a tupě píchá v třísle, usnout a nevzbudit se, nemuset na nic myslet, opřený o kolena poslouchám tvoje slzy, na život je už pozdě a na smrt ještě brzy. R: Co bylo kdysi včera, je, jako nebylo by, káva je vypita a není žádná do zásoby, věci, co nechceš, ať se stanou, ty se stejně stanou, a chleba s máslem padá na zem vždycky blbou stranou, máslo bych zrušil. 7. Povídáš o naději a slova se ti pletou, jak špionážní družice letící nad planetou, svlíknout se z pyžama, to by šlo ještě lehce, dvacet let mluvil jsem a teď už se mi mluvit nechce. 8. Z plakátu na záchodě prasátko vypasené kyne mi, zatímco se kolem voda dolů žene, všechno je vyřčeno a odnášeno do septiku, jenom mně tady zbývá prodýchat pár okamžiků. R: Sahám si na zápěstí a venku už je zítra, hodiny odbíjejí signály Dobrého jitra, jsem napůl bdělý a napůl ještě v noční pauze, měl bych se smát, ale mám úsměv Mikymauze, lásku bych zrušil. 9.=1. 10.=1.
Soubory ke stažení: zip archiv – gp a pdf